TYBUREC.NET 3.0

U nás v divadle pracoval pan Bo. Myl podlahy, staral se o rekvizity a pokuřoval před vchodem. Opřený o veřeje s jednou nohou zapřenou o futra. Někdo by si mohl myslet, že nemá co dělat, a to byla pravda. Kouřil odporná stovková cigára, která jinak člověk viděl jedině u námezdních sil na stavbách. Sem tam něco přinesl a prodával to. Všem bylo jasné, jakého jsou ty věci původu, ale nikomu to nevadilo. Každému tak nějak připadalo, že tyhle věci jsou ukradené poctivě. Byl to nemocně hubený drobný člověk s propadlými tvářemi. Hodinky na něm plandaly a každý den byl v jeho podání sobota. Jeho pohyby přesně opisovaly jeho pokornou povahu. Snad to dělalo to řídké strniště a igelitka, že měl každý pocit, že by ho neměl zvát na návštěvu. Pan Bo byl ale dobrák. Čemu nerozuměl, to nechával koňovi, protože ten má větší hlavu a čemu rozuměl, s tím se rád podělil. Pan Bo narozdíl od mnoha jiných věděl, kde je jeho místo a byl s ním smířený, protože to byl fatalista. Říkal mi: "Se ženo