Jak Američané zavřeli brettonwoodské „zlaté okno“
Kurzy světových měn, tak jak je dnes známe z vývěsních štítů směnáren, nestoupaly a neklesaly odjakživa. Od konce druhé světové války až do 15. srpna 1971 byly kurzy mezi jednotlivými měnami pevně stanovené a byly přes americký dolar fixně navázané na zlato. Určoval to takzvaný brettonwoodský systém. Podle tohoto systému se vše točilo kolem amerického dolaru. Od něj se pevným kurzem odvozovaly všechny ostatní měny. Američané měli zároveň povinnost měnit dolary na požádání ostatních zemí za zlato a to v přesně daném poměru: 35 dolarů za 1 trojskou unci zlata (asi 31,1 gramů drahého kovu). Dolar se tak stal hlavní rezervní měnou, která byla pevně podepřena zlatým pokladem a díky tomu dávala lidem po celém světě důvěru v hodnotu peněz. Ku příkladu v roce 1948 tak byl kurz dolaru k německé marce 1 : 3,33, kurz dolaru k libře 1 : 0,25, k francouzskému franku 1 : 263,52 a k italské liře 1 : 575. Státy díky tomu měly jistotu, že za určitý obnos své měny dostanou určitý pevně daný obno
Příspěvky