Zasranej Erasmus
„Tak Ondro, povídej. Divil jsem se, že mi voláš tak najednou, že chceš na pivo. Dlouho ses neozval mně ani Kamilovi. Říkali jsme si, že se asi máš celkem dobře, když nemáš čas na kamarády. Naposledy jsi říkal, že jsi konečně potkal tu pravou...“ „Tak pánové, co to bude?“ podívala se servírka úkosem na dva nové hosty a netrpělivě cvakla propiskou. „Dvě pivka a jídelák,“ objednal Michal, když se Ondra dlouho neměl k odpovědi. „Už máme jedině rotterdamský řezy nebo utopence,“ řekla a aniž by se na ně podívala vytrhla z bločku lístek, udělala na něj dvě čárky a položila ho na stůl. „Já jíst nebudu,“ promluvil konečně i Ondra, rozcuchaný kluk s malou pihou na špičce nosu. Michal se zklamaně zavrtěl na židli a poprosil o řezy. Servírka beze slova odešla. „Tak co je, vole? Jsi jak tělo bez duše. Něco se posralo, co? Vsadím levý varle na to, že je v tom ženská.“ „Tak to máš recht,“ usmál se Ondra nepřesvědčivě. Michal se dlouze nadechl a s kýváním hlavy dlouze vydechl:„Tak
Příspěvky