David, já a vana
![Obrázek](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKbusTBBb6w0BBlz7k4bUavkdvgmFindmAFrpO2l0XCvKXGQhanX-h6WDcOuKvxfEq14jC7xjjbI5SiiDP5mk3V1Bajh3nPS01_Nyvop9OofW-fYtSnIRHRiCs4FWvIy5lmiABE-UwOWyfLDAbDsb1WHl6ogH3F2ehlIJ2gb_D071qAX9JHuaNDSc3YA/w374-h281/ezgif.com-gif-maker.jpg)
Můj přítel David má dobrodružného ducha a spoustu starých známých u filmu. Když jsme se toho léta rozhodli, že si pro legraci a pro čirou radost z tvorby natočíme krátkometrážní amatérský film, zajiskřilo se mu v očích a povídá: “Pošli mi pár svých povídek, já něco vyberu a ty to předěláš do scénáře. Já to pak budu produkovat.” Jak kázal, tak se stalo. Z pěti dodaných textů si vybral pragmaticky ten, jenž nevyžadoval žádná velká produkční kouzla. “Výbuchů nula, džunglí nula, létajících vlaků nula,” liboval si David. Krátká povídka ze života kulturistů v jedné zapadlé posilovně sice neměla příběh, úvod, stať ani závěr, ale to spravilo pár hodin v holešovické hospodě hned vedle místního klubu judistů. Tam jsem po pár pivech na torzo námětu narouboval lovestory a závěrečné poučení. To měla divákům při svém hlubokomyslném kázání v kostele sdělit nově dopsaná postava kněze. Za stěnou se chlapci házeli na žíněnky, kimona se trhala, kosti se lámaly - a já u piva čím dál zřetelněji rýsoval př