P.S. Miluji tě - Příliš mnoho posledních slov

Představte si, že jste mladí, šťastní, máte kopu upřímných, vtipných, citlivých přtel a partnera, se kterým se přes všechny těžkosti žití vroucně milujete. Važte si toho! Možná, že je čas, aby se něco pokazilo. Minimálně, pokud máte podezření, že jste ve skutečnosti tragickými hrdiny romantické komedie z hollywoodských dílen ...

Čeká vás toho ale ještě víc. Budou vás totiž sledovat davy uplakaných diváků v kinech a ti vás budou chtít vidět pořdně trpět. Čeká se od vás, že si sáhnete na dno, a že se od něj díky svým skvělým přtelům odrazíte. Čeká se od vás, že sdělíte lidem tu pravdu. O co jde v pravé lásce. Že ji vyslovíte. A čím víckrát ji vyslovíte, tím víc budou plakat a tím víc budeme všichni spokojeni. To všechno si představte.

Nebo běžte na P.S. Miluji tě a uvidíte něco, co byste si asi stejně představit nedokázali.

Gerry (Gerard Butler) a Holly (Hillary Swank) jsou přesně takovým párečkem. Film P.S. Miluji tě režiséra Richarda LaGravenese (Mezi řádky, Polibek) nám je v úvodních scénách představuje jako rozhádané, ale ve skutečnosti vášnivě se milující mladé manžele, kteří mají sice menší finanční potíže, ale důležité je, že mají sebe navzájem.

Je to možná naposled v průběhu dvouhodinového snímku, kdy vám bude něco připadat uvěřitelné a reálné. Šťastné intro (tolik typické pro daný žánr), totiž brzy končí a my se skokem v čase ocitáme na pohřební hostině. Bude nám chvilku trvat než pochopíme, že jde o pohřební hostinu, neboť všichni jsou velmi veselí a tváří se bezstarostně. Nakonec kamera ale zabere i parte a to je důkaz nad slunce jasnější. A kdo že to umřel? Je to šokující, ale je to Gerry - jeden ze dvou hlavních hrdinů filmu... A už po pár úvodních minutách filmu je v pánu?!

Konečně jsem se v kině přestal starat o to, jak si sednout o něco pohodlněji a začal sledovat, co se děje na plátně. Že by originální námět v romantické komedii? To by mohlo být zajímavé. Zkusím zapomenout i na to, že se mi Holly jako ženská ani za mák nelíbí a vpíjím se do děje, který se začíná rozvíjet před mýma očima.

Gerry je opravdu mrtev. Snímek nás odbíjí suchou informací, že příčinou jeho náhlého skonu byl mozkový nádor. To zřejmě proto, abychom se mohli co nejlépe soustředit na statečný boj čerstvé vdovy se smrtí manžela a nic jiného nás nezdržovalo. "Statečný" je možná slabé slovo. Holly je evidentně opravdu silná žena. Nebýt dopisů, kterými ji její manžel stále znovu a znovu otevírá rychle se hojící rány, možná by se i s jeho smrtí rychle vyrovnala. Ale Gerry si před smrtí usmyslel, že se na tomto světě ještě nějaký čas zdrží, a tak napsal sérii těžce sentimentálních dopisů, které ubohá Holly přesně podle jeho plánu postupně nachází.

Z piety ke svému muži se řídí instrukcemi, které ji Gerry zanechal a dostává se tak na všechna možná místa, která jsou nějak spojena s jejich krásným - ale bohužel už minulým vztahem. Na první pohled obyčejný Gerry musel být nejen výborným psychologem a plánovačem, ale pravděpodobně měl i jisté jasnovidecké nadání. Jinak si nelze vysvětlit, že před smrtí tak dokonale věděl, co bude zrovna jeho žena dělat a na co myslet. Když budete hodně chtít, uvěříte tomu, že by se to mohlo stát. Pokud ne, bude vás tento fakt iritovat stejně jako mě.

Co dopis to malá epizoda, to několik teskných vzpomínek, to lekce z romantiky a moudrých klišé. (Takže se nemusíte bát, že by se mrtvý Gerry už ve filmu neobjevil). Ještěže má Holly tak úžasné a vtipné přtele ve vedlejších rolích. Ti totiž dokáží odlehčit jinak velmi vážné téma filmu a dají zapomenout i na trapnost otřepaných frází, které smutná složka filmu opakuje neustále dokola. Humor je situační a ne příliš inteligentní, přesto občas dokáže slušně pobavit. V tomto směru vyniká především trhlá Lisa Kudow (Phoebe z Přtel), která sice hraje to, co vždycky, ale proč ne, když je v tom dobrá. Škoda jen, že se ani ve veselých scénách nezbavíte nepříjemného dojmu, že se snímek snaží být až příliš průhledně korektní, jen aby snad někoho neurazil.

S každým dalším dopisem jsem se začínal v sále stále více nudit a nezměnil to ani pohled na překrásné herce mužských rolí (o ženských rolích se bohužel něco takového říct nedá), a tak jsem začal zkoušet předem odhadovat, co která postava vypustí z úst. A světe div se moje úspěšnost nebyla zase tak nízká. V poslední půlhodině už jsem se pak opravdu nudil a s nadějí očekával nějakou alespoň trošku originální pointu. Té se mi nakonec dostalo a to přece jen trošku napravilo celkový dojem ze sto dvaceti minut neúčinného dojímání. Závěr je sice stejně nereálný jako všechno ostatní, ale oceňuji, že se autoři alespoň vyhnuli úplnému happyendu. Jen to kvůli tomu nemuseli tak strašně protahovat.

Co je potřeba na filmu pochválit to je hudba. Ta je velmi příjemná a do tohoto snímku se opravdu hodí. Sice jsou kytarové harmonie, lahodící téměř každému uchu svým způsobem také takovým malým hudebním klišé, ale co už jiného by zde mělo hrát?

Existují Určitě lidé, kteří si film užijí a třeba si i popláčou, ale na mě rozhodně nijak romanticky nezapůsobil. Objektivně vzato výkony herců nejsou špatné a technické záležitosti jako kamera nebo výprava také mají svoji kvalitu. P.S. Miluji tě ale hoří ve scénáři a hlavně dialozích, které jsou prázdné a okoukané. Námět to byl pěkný, škoda že nepřinesl více skutečných emocí.

Hodnocení 2,5/5

Komentáře