Jak jsem dostal levý hák



Liberálové a socialisté vedli svůj tradiční předvolební boj a my voliči jen nevěřícně seděli před obrazovkami a ztráceli iluze. Vysocí i menší ústavní činitelé se tak dlouho předháněli v expresivech, až nakonec jejich vzájemná debata poztrácela i zbytky věcného obsahu a sněmovnou se nesla hlavně terminologie bojových sportů, slova o tsunami či dokonce biblická proroctví. Levý hák se oplácel pravým hákem, a tak se stalo, že dlouho potlačovaná agresivita civilizovaného člověka sestoupila postupně z nejvyšších kruhů i na prostý lid v podhradí.

Nejen na gaučích ale i v nálevnách a barech se začala politická témata probírat s novou vervou a neohrožeností. Občasné strkanice a půtky se staly běžnou součástí hospodského koloritu a každému neopatrnému chytrákovi tehdy hrozilo nebezpečí nepříjemného úrazu. Vždyť rétorika letošních předvolebních kampaní v nás zákonitě musela vyvolat pocit, že tentokrát jde o hodně. Mnozí si až díky ní uvědomili, jak špatně na tom vlastně jsou a komu za to vděčí.

Netrvalo dlouho a i já jsem se měl na vlastní kůži přesvědčit o tvrdosti argumentů sociálně šikanované a frustrované dělnické třídy. Zprvu nevinná ideová a generační pře mezi levicí a pravicí nečekaně přerostla v opravdový souboj levých a pravých háků. Dostal jsem dělo a než jsem se rozkoukal, celý podnik byl v jednom kole. Nebýt rychlého příjezdu policie a několika pohotových kamarádů snad by to všechno dopadlo hůř. Takhle jsem jenom víc zmodral a pár dní budu muset všem známým vysvětlovat, jak jsem šlápl na rudé hrábě...

Komentáře