Věc Makropulos - okolnosti vzniku díla

V roce 1917 sháněl sedmadvacetiletý Karel Čapek jakožto čerstvě jmenovaný doktor filozofie své první zaměstnání. Nakonec přijal místo u hraběte Lažanského, které mu zprostředkoval spisovatel a přítel jeho rodičů Karel Jaromír Erben. Protože Lažanští vždy na léto odjížděli z Prahy na zámek Chýše, ocitnul se tu na pět měsíců jako učitel mladého pána Lažanského i Karel Čapek.


Na svůj pobyt ale nevzpomínal příliš rád. Výchovou mladého hraběte byl natolik zaneprázdněn, že mu nezbýval téměř na nic čas. Nestíhal psát ani překládat. Chystal se například společně se svými pražskými kolegy přeložit díla některých francouzských básníků, ale i to musel stále odkládat. A když už se nemusel zabývat mladým hochem, tak zase musel dělat společníka starému pánovi. Diskutovat s ním o politické situaci, hrát s ním šachy a vůbec ho stále nějak zabavovat. Snad ani sám Čapek si ale neuvědomoval, že řadu těchto významných zážitků a dojmů z pobytu na zámku později bude moct úročit ve své další tvorbě. Příkladem díla, které je zámkem inspirováno, je drama Věc Makropulos.

Jednoho dne přijel za Karlem Čapkem na Chýši jeho kamarád Jiří Foustka, který zde působil řečeno velmi zjednodušeně jako učitel tělocviku. Při společném průzkumu zámku náhodou objevili ve věži nepoužívanou místnost, která byla přístupná pouze z půdy. Zato z ní byl krásný rozhled do okolního kraje. Karel i Jiří si místnost na první pohled zamilovali. Poprosili tedy starého pána, jestli by se tam mohli na pár dnů nastěhovat. Hrabě neměl námitek, a tak se v romantické místnosti oba zabydleli.
Jedna ze služebných - Mařenka Havránková, která si Karla Čapka údajně velmi oblíbila a on zase ji, se ho prý jednou zeptala: "Pane doktore a vy se tam v té věži nebojíte?" Budoucí dramatik se velmi podivil, proč by se měl bát. Starostlivá služebná mu tedy vyprávěla starou zámeckou pověst, která se Čapkova nového pokoje úzce týkala. V dávných dobách obývala prý tajemnou místnost ve věži krásná šlechtična z rodu Lažanských. Podle pověsti vypila elixír věčného mládí. Kráska samozřejmě jednoho dne zemřela, ale její duch údajně v pokoji přebývá dál...Čapek si na to jistě vzpomněl, když o pět let později sepisoval Věc Makropulos. Její námět jakoby chýšské pověsti z oka vypadnul.

V roce 1922, kdy měla hra premiéru v Městském divadle na Vinohradech v Praze, již dávno Karel Čapek nepracoval jako pouhý vychovatel. Měl za sebou už několik úspěšných literárních a dramatických děl. Namátkou například R.U.R. z roku 1921. Od dubna téhož roku pracoval společně s bratrem Josefem v pražské redakci Lidových novin a v říjnu se stal dramaturgem Městského divadla Královských Vinohrad. Divadla, kde také mimo jiné hrála jeho budoucí manželka Olga Scheinpflungová. Bez zajímavosti jistě není ani to, že právě v té době se osobně seznámil s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem, se kterým jej později pojilo silné přtelství.

Hrou Věc Makropulos Karel Čapek nijak nevybočil z žánru utopických dramat, která v té době psal jedno za druhým. Jak si autor odpověděl na otázku co by se stalo, kdyby ěčlověk vypil elixír nesmrtelnosti, ať už se každý dočte sám.


Některé části textu převzaty a upraveny z:

http://www.radio.cz/cz/clanek/38995