Stanislaw Lem: symbol neanglické sci-fi
Chytré dítě
Stanislaw Lem přišel na svět 12. září 1921 ve Lvově. Tehdy ještě krásném polském městě v srdci Haliče. V městě nic netušícím o svém budoucím připojení k Sovětskému svazu a o svém dnešním ukrajinském občanství. Jeho otec byl úspěšným lékařem a svému nápadně bystrému synkovi dal do vínku hodnou dávku inteligence. Vždyť malý Stanislaw už ve čtyřech letech louskal jeho lékařské knihy a jen o pár let později se zápalem sestavoval různá mechanická a elektronická zařízení, která dostával od svého strýčka.
Nepříliš společenský o to však přemýšlivější chlapec se často nořil hluboko do svých představ a fantazií. Bavilo ho vytvářet si vlastní realitu a vymýšlet si. Jeho velkou vášní dokonce bylo vyrábění různých smyšlených průkazů, legitimací a pasů, kterými měnil svoji identitu i navenek. Jako by tušil, jak se mu tyto zkušenosti budou hodit až po roce 1939 bude potřebovat zamaskovat svůj židovský původ.
Přelstil fašisty
Po dokončení gymnázia se Lem rozhodl jít ve stopách svého otce a začal studovat medicínu. Plány mu ale překazila německá okupace. Poláci na koních neměli proti německým tankům žádnou šanci, a tak musel Lem přesedlat od lidských vnitřností k vnitřnostem automobilů a stát se automechanikem. Od trudného osudu polského Žida ho zachránily právě falešné dokumenty.
Ačkoli se zúčastnil odboje, přežil válku ve zdraví a po sovětském osvobození Polska se vrátil opět na medicínu. Nikoli už ale ve Lvově, který jako válečná kořist připadl Rusům, nýbrž v Krakově, kam se s rodinou přestěhoval. Ani zde však medicínu zcela nedokončil. Ne že by na to neměl, (jeho IQ prý tehdy dosahovalo 180 bodů) jen se tím chytře vyhnul službě vojenského lékaře.
Už jen psací stroj
Právě v této době se také začínal vážně věnovat psaní, kterým se pak živil až do smrti. V letech 1947 až 1950 pracoval ve vědeckém semináři, kde se naučil anglicky a seznámil se s americkými knihami o kybernetice a umělých organismech. Tato díla jej velmi inspirovala a ovlivnila, vždyť umělý život a roboti prochází jeho dílem téměř nepřetržitě. Po prvních dílech, která více méně odpovídala tehdejšímu oficiálnímu optimismu a víře v neomezenost lidského pokroku, se Lem postupem času stává mnohem temnějším a svými díly varuje před zneužíváním vědeckotechnického pokroku.
Jeho oblíbeným tématem je nemožnost dorozumět se s naprosto odlišným mimozemským životem. Tento námět zpracovává například v románu Nepřemožitelný nebo ve svém pravděpodobně nejznámějším díle nazvaném Solaris. V něm se lidé marně snaží porozumět živému inteligentnímu oceánu, který pokrývá celou stejnojmennou planetu. Knihu v roce 1972 zfilmoval ruský režisér Andrei Tarkovsky a na západě si toto dílo vysloužilo přirovnání k Kubrickově snímku 2001: Vesmírná odysea. Sám Lem však o filmu řekl, že to není jeho Solaris ale spíš Zločin a trest.
Žánr sci-fi umožňoval Lemovi spojit svoji zálibu v technice a filozofické myšlení. Navíc díky tomu, že režim považoval sci-fi za okrajovou záležitost pro děti, mohl Lem do děl snáze vpašovat i hlubší kritické myšlenky, které by v jiných knihách asi neprošly cenzurou. V 60. a 70. letech je spisovatel na vrcholu popularity. Jeho díla jsou oblíbená dokonce i v USA, kde získal čestné členství v prestižního klubu spisovatelů sci-fi. Kromě hlubokého filozofického podtextu totiž jeho dílo vynikalo i autorovou opravdovou znalostí vědeckých a technických novinek a trendů.
Pokroku se bál
Na začátku 80. let Lem emigroval do Vídně ale už v roce 88. byl zpět v Polsku. Ve stáří byl paradoxně velkým kritikem moderních vynálezů a technického pokroku. Jedním z jeho nejméně oblíbených vynálezů byl například internet. Stanislaw Lem se po celoživotním přemýšlení o budoucnosti obával pokroku, který by předčil lidskou inteligenci a odsunul člověka na druhou kolej.
Článek byl pod mým jménem publikován na serveru Novinky.cz
Martin Tyburec
Příspěvky