Objevitel penicilinu, sir Alexander Fleming

Mezi lidmi v Británii se vypráví kouzelný příběh o chudém třináctiletém chlapci jménem Alex. Ten prý během procházky po skotských blatech z ničeho nic zaslechl volání o pomoc. Rozběhl se tedy k místu, odkud zvuk přicházel, a když tam dorazil, uviděl mladíka, který se topil v bažině. Vytáhl ho a zachránil mu život. Mladíkovi rodiče pak z vděčnosti Alexovi zaplatili studium na medicíně. Tím třináctiletým chlapcem byl pozdější vynálezce penicilinu sir Alexander Fleming. Tím topícím se mladíkem budoucí britský premiér sir Winston Churchill.

Historka má ale ještě pokračování. V roce 1943 právě Churchill v tu nejnevhodnější dobu uprostřed 2. světové války onemocněl. Pomoci mu prý měl až nový antibiotický lék - penicilin. Fleming by tak Churchillovi zachránil život už podruhé. Tentorkát však jen zásluhou toho, že mohl díky vděčnosti Churchillových rodičů vystudovat medicínu.

Krásný příběh, kterému věří mnoho lidí. Bohužel je od začátku do konce vymyšlený. Mladý Churchill na blatech nikdy nebyl a když za války onemocněl, vyléčili ho úplně jiným lékem. O vynálezci penicilinu siru Alexanderu Flemingovi se přesto dá říci, že měl život plný osudových náhod.

Bakteriologem se stal, protože uměl střílet

Ve skutečnosti mohl Fleming medicínu vystudovat díky 250 librám, které zdědil po svém strýčkovi. Přihlásil se na fakultu při nemocnici Saint Marry v Londýně, kde se věnoval především chirurgii. Ve škole byl jedním z nejnadanějších a závěrečné zkoušky složil v roce 1908 se zlatou medailí pro nejlepšího studenta ročníku.

I přesto, že úspěšně složil chirurgickou zkoušku, nidky se tomuto oboru nevěnoval. Shodou náhod se dostal k bakteriologii. Do své bakteriologické laboratoře si ho totiž vyhlédl jistý profesor Freeman. Nikoli však proto, že by ve Flemingovi viděl skvělého bakteriologa. Vybral si ho kvůli tomu, že Alexander dobře střílel a profesor chtěl založit střelecký klub.

Vzorek si vysmrkal sám

Za Felmingovým životním objevem stojí opět náhoda. Konkrétně neumyté laboratorní misky. Již uznávaný sedmačtyřicetiletý odborník Alexander Fleming je v roce 1928 našel po návratu z dovolené. Původně v nich pěstoval kultury stafylokoků, bakterií, které způsopbují hnisavá onemocnění. Získal je prý tak, že se do misky sám vysmrkal. Během dovolené se do misek nedopatřením dostala plíseň a množila se tu. Fleming si po návratu hned všiml, že plíseň bakterie zabíjí. Šlo o plíseň jménem Penicillium Notatum. Objev byl na světě.

Flemingovi ani jeho kolegům se však v následujících letech nepodařilo penicilin z plísně izolovat, a tak nebylo možné lék vyrábět ve velkém. Uspěl až v roce 1940 oxfordský chemik Ernst Chain a jeho přítel biochemik Howard Flory. Po úspěšných testech na člověku bylo jasné, že se jim společně s Flemingem podařilo vyrobit výjimečný lék.

V Británii přesto nenašli nikoho, kdo by byl schopný zaplatit jeho průmyslovou výrobu. Dostatečný kapitál se našel až ve Spojených státech. Díky tomu už v roce 1943 měli penicilin vojáci na frontě, kde se antibiotiky podařilo zachránit tisíce životů. Vzhledem k tomu, že se penicilin používá dodnes, jdou zachráněné životy s jistotou do milionů. Fleming, Chain a Flory dostali za svůj přelomový objev v roce 1945 Nobelovu cenu za medicínu.

Článek byl pod mým jménem publikován na serveru Novinky.cz

Martin Tyburec