Přepis rozhovoru: Touchown na asteroidu. Hayabusa 2 odebrala vzorky z Ryugu

Zdroj: JAXA

Přepis rozhovoru odvysílaného na ČT 24:

Po víc než 4 letech od startu vyvrcholila odběrem vzorku z asteroidu Ryugu mise japonské sondy Hayabusa 2. Sonda by díky náročnému manévru měla získat nanjevýš pár gramů materiálu, se kterým se pak vydá zpět na Zem. Vědci by se díky tomu měli dozvědět například víc o tom, odkud pochází organické sloučeniny, které umožnily vznik života na naší planetě. Finální manévr nazvaný „touchdown“ proběhl v noci na dnešek. (21. 2. 2019)

Martine, podařilo se vzorek odebrat?

Dobré ráno, já mám dobrou zprávu. Sondě Hayabusa 2 se podle všeho povedl jemný dotek asteroidu Ryugu i odebrání malého množství prachu. Já jsem sledoval noční živý přenos z řídícího střediska Japonské vesmírné agentury JAXA a asi 15 minut před půlnocí se ozval takový nesmělý potlesk, pak větší a nakonec už nastalo objímání a plácání po ramenou, jak přicházely další a další potvrzující zprávy.  U některých starších japonských inženýrů jsem dokonce viděl slzy v očích a oprávněně, protože to je fenomenální úspěch.

Co přesně měla sonda v noci za úkol?

Zdroj: JAXA, upraveno

Ten finální sestup měl několik fází a mezi nimi krátké zastávky. Při těch sonda kontrolovala svoji pozici a v některých případech byla ještě šance, aby dostala i nové příkazy ze Země. Komunikace s japonským řízením ale pro informaci mělo zpoždění asi 20 minut, takže to není nijak komfortní a sonda musí dělat řadu operací zcela samostatně - pomocí své vlastní inteligence.

První taková zastávka je ve výšce asi 45 metrů nad povrchem planetky. Druhá pak ve výšce 8,5 metru. Od tohoto okamžiku pak už musí Hayabusa pracovat sama. V těch 8,5 metrech sonda chvilku letí rovnoběžně s povrchem a pak se natočí tak, aby byla rovnoběžně s předem pečlivě vybraným místem odběru vzorku.

Až k povrchu se pak dostala volným pádem. Jenže ta planetka je tak malá, že volný pád na vzdálenost 8,5 metru jí trval 2 minuty. Z toho si můžeme udělat představu, jak slabá je tam gravitace.

Pak teprv se sonda speciálním odběrným válcem dotkla povrchu a podle všeho úspěšně odebrala několik gramů prachu z povrchu Ryugu.

Čím je asteroid Ryugu tak zajímavý, že k němu Japonci vyslali náročnou misi?

Ryugu - v překladu Dračí palác - patří mezi takzvané blízkozemní planetky. Obíhá kolem Slunce prakticky po stejné dráze jako Země. Nijak se nevymyká svojí velikostí. Má průměr asi 900 metrů, podobných je v blízkozemním pásu určitě víc než sto.

Zdroj: ČT

Tady je srovnání s několika podobnými planetkami. A když se na ně podíváme, jedna věc jim je nápadně společná.

Ano, je to ten tvar dvou kuželů proti sobě. To je dané tím, že všechna tato tělesa se buď v historii anebo až dodnes velmi rychle otáčela kolem své osy. A protože to nejsou jednolité pevné skály, ale spíš shluky kamení, tak se oblast kolem rovníku, kde je největší odstředivá síla, vytahuje takhle do prostoru a vzniká tento charakteristický tvar káči.

Zdroj: ČT

Tady ještě můžeme vidět, jak by planetka vypadala, kdybychom ji postavili doprostřed Prahy. Je třeba dobře vidět srovnání velikosti s Žižkovským televizním vysílačem, který měří přes 200 metrů. Nic z toho ale neodpovídá na tvoji otázku, proč se tam Japonci za obrovského úsilí vydali. Odpověď je skrytá ve složení planetky. Je to totiž nejbližší asteroid s takzvaným uhlíkatým složením. Jsou na ní nejspíš mimo jiné zbytky organických sloučenin, které kdysi mohly být základem pro vznik života na Zemi.

Vysvětli ale prosím ještě, jak přesně sonda vzorek odebrala. Do toho asteroidu musela vystřelit, že?

Ano, to byla zásadní součást plánu. Kdyby se odběrný válec asteroidu jen dotkl, nemusel by zvířit dost prachu, aby mohl nějaký nabrat. Hned po do doteku proto skrz válec proletěl malý tantalový projektil, který zařídil, aby bylo co sebrat. 

To co sledujeme teď, to ale nejsou záběry přímo z Ryugu, nýbrž z Japonska. Vědci totiž po příletu k asteroidu zjistili, že povrch planetky je trošku jiný, než čekali. Mysleli si, že ho bude tvořit celkem jemný prach - rigolit. Ovšem ve skutečnosti narazili na mnohem větší valounky. A proto museli narychlo udělat simulaci, aby si ověřili, že i s tím si projektil poradí. Ten test ukázal, že by to neměl být problém.

Dneškem končí práce Hayabusy u asteroidu?

Ještě zdaleka ne. Tohle byl teprve první pokus o odběr vzorku. Chystá se ještě například odběr vzorku z vnitřku asteroidu. To udělá Hayabusa 2 tak, že na asteroid vypustí doslova kus výbušniny. Než ta výbušnina spadne na povrch, tak se sonda schová na druhou stranu planetky, a po výbuchu, až odletí nejnebezpečnější úlomky, tak se vrátí ke vzniklému kráteru a odebere z něj opět prach. Rozdíl mezi vzorkem z povrchu a z vnitřku je v tom, že materiál uvnitř by měl být nezměněný a neovlivněný miliony let kosmického záření. O to bude samozřejmě cennější. 

Jak přesně by měl probíhat návrat vzorku na Zemi a kdy by ho vědci měli mít v ruce?

Hayabusa 2 se vydá se vzorky na palubě zpět k Zemi až na konci roku 2019, Už na konci roku 2020 by ale měla dostat na oběžnou dráhu Země. Pak vypustí tepelně odolné pouzdro, které by mělo vstoupit do atmosféry a dopadnout do Austrálie. Odtud ho přepraví zpátky do Japonska a otevřou. To bude jistě jeden z nejnapínavějších momentů celé úžasné mise.