TYBUREC.NET 3.0

Dveře zadního vchodu kovově cvakly a na zmrzlej asfalt vytekl pruh žlutýho světla. Pak promluvil hlubokej vyčerpanej hlas a vešli jsme do tepla. Ten hypermarket připomínal ztichlou katedrálu. Bylo zhasnuto, jenom v dlouhý řadě podél nás poblikávaly věčný světla pokladních skenerů. Listy větráků nad náma se nehejbaly. Byly strnulý jako opodál stojící starej černej šerif, co by nedoběhl ani zloděje čokolády. Naši nesourodou skupinu vyčerpanejch dam s modrýma stínama a depresema a mazáků s červenýma nosama zkoumá přes obroučky chlap ve žlutý mikině. Jako by mu někdo na noc pod oči a bradu pověsil závaží. Na prsou připnutá visačka představuje vedoucího inventury: Rudolfa. Jeho světle modrý psí oči působí dojmem, že právě dobrečel. Obyčejnou tužkou zapisuje do desek docházku, pak nás hlubokým hlasem rozděluje do dvojic. Mě sunou ke kulatýmu chlapíkovi, co nemá ani metr padesát. Pupek, džínový lacláče a odrbaná kšiltovka, která mi sahá sotva po bradu. Šedesátník na mě povzbudivě m...

Je časné ráno 29. srpna roku 1526. Před mladým českým a uherským králem Ludvíkem Jagellonským stojí asi nejtěžší a nejdůležitější úkol jeho života. Na výsledku bitvy, která ho čeká, možná závisí osud celé střední Evropy. Do nitra starého kontinentu se hrne obrovská a skvěle vycvičená turecká armáda. Ludvík musí u Moháče uspět. Je to doslova otázka bytí a nebytí. Moháč je malé město na jihu Uher, asi 200 kilometrů jižně od Budapešti. Právě zde v bažinatém kraji poblíž dnešních Maďarských hranic s Chorvatskem a Srbskem se utábořila gigantická šedesátitisícová armáda tureckého sultána Sulejmana. Ludvík dělal co mohl, ale přesto má na své straně sotva polovinu mužů. Skoro nikdo nepomohl Citelně chybí zemská hotovost Jana Zápolského, který velel osmi tisícům Uhrů a pěti tisícům Chorvatů. Zapomněli se kdesi u Segedínu a nestihli přijet. Papež poslal na ochranu křesťanstva pouze peníze a navíc pod podmínkou, že část z nich bude využita na boj proti reformaci. Nepomohl ani rako...

„Houstone, máme problém!“ tak zní klasická filmová věta, jež je doslova symbolem amerického vesmírného programu i NASA. Město Houston díky ní zná každý. Každý ví, že se odsud řídí provoz na oběžné dráze a že tu za monitory sedí tucty brýlatých fyziků, kteří trhají kosmonautům jeden trn z paty za druhým. Houston však zdaleka nejsou jen lety do vesmíru... Houston je s více než 2 miliony obyvatel 4. největší město USA a nejlidnatější město Texasu. Leží asi 80 kilometrů od pobřeží Mexického zálivu ve vlhké subtropické oblasti, kde se často prohání tornáda a další tropické bouře. Původně bylo území, kde se dnes město rozkládá, jedním velkým bažinatým lesem a stejně jako celý Texas patřilo až do roku 1936 k Mexiku. Texas však v tomto roce vyhlásil nezávislou Texaskou republiku a už za 10 let se připojil ke Spojeným státům. Bratři zakladatelé Ve stejném roce, kdy vznikla Texaská republika, vznikl i Houston. V oblasti Buffalo Bayou jej založili stejně jako Řím dva bratři. Nebyli sice...

Kurzy světových měn, tak jak je dnes známe z vývěsních štítů směnáren, nestoupaly a neklesaly odjakživa. Od konce druhé světové války až do 15. srpna 1971 byly kurzy mezi jednotlivými měnami pevně stanovené a byly přes americký dolar fixně navázané na zlato. Určoval to takzvaný brettonwoodský systém. Podle tohoto systému se vše točilo kolem amerického dolaru. Od něj se pevným kurzem odvozovaly všechny ostatní měny. Američané měli zároveň povinnost měnit dolary na požádání ostatních zemí za zlato a to v přesně daném poměru: 35 dolarů za 1 trojskou unci zlata (asi 31,1 gramů drahého kovu). Dolar se tak stal hlavní rezervní měnou, která byla pevně podepřena zlatým pokladem a díky tomu dávala lidem po celém světě důvěru v hodnotu peněz. Ku příkladu v roce 1948 tak byl kurz dolaru k německé marce 1 : 3,33, kurz dolaru k libře 1 : 0,25, k francouzskému franku 1 : 263,52 a k italské liře 1 : 575. Státy díky tomu měly jistotu, že za určitý obnos své měny dostanou určitý pevně daný obno...

Mezi lidmi v Británii se vypráví kouzelný příběh o chudém třináctiletém chlapci jménem Alex. Ten prý během procházky po skotských blatech z ničeho nic zaslechl volání o pomoc. Rozběhl se tedy k místu, odkud zvuk přicházel, a když tam dorazil, uviděl mladíka, který se topil v bažině. Vytáhl ho a zachránil mu život. Mladíkovi rodiče pak z vděčnosti Alexovi zaplatili studium na medicíně. Tím třináctiletým chlapcem byl pozdější vynálezce penicilinu sir Alexander Fleming. Tím topícím se mladíkem budoucí britský premiér sir Winston Churchill. Historka má ale ještě pokračování. V roce 1943 právě Churchill v tu nejnevhodnější dobu uprostřed 2. světové války onemocněl. Pomoci mu prý měl až nový antibiotický lék - penicilin. Fleming by tak Churchillovi zachránil život už podruhé. Tentorkát však jen zásluhou toho, že mohl díky vděčnosti Churchillových rodičů vystudovat medicínu. Krásný příběh, kterému věří mnoho lidí. Bohužel je od začátku do konce vymyšlený. Mladý Churchill na bla...

Asi 1200 kilometrů severovýchodně od České republiky leží kraj lesů a jezer, který stejně jako  naše země dlouhá desetiletí vězel v nesvobodě. Na první pohled nemáme s Estonci mnoho společného. Absolutně jiná řeč, etnický původ i poloha. Při bližším pohledu na estonskou historii ve dvacátém století ale nacházíme hned několik paralel. První estonská republika vznikla stejně jako ta naše v roce 1918. Stejně tak jako my, i Estonci se oddělili od ne příliš milované monarchie. V jejich případě však šlo o carské Rusko. Svoji parlamentní demokracii také na rozdíl od Čechoslováků Estonci museli vykoupit krví.  Až do roku 1920 vedli válku o nezávislost se Sovětským svazem. Estonská armáda v té době teprve vznikala, a tak válku začínala s pouhými 2000 muži, kteří svoji vlast bránili proti šestinásobné přesile dvou plně vyzbrojených sovětských divizí. Samostatnost pomohly vybojovat tisíce zahraničních dobrovolníků Není tedy divu, že Estonci zpočátku rychle ustupovali. Nakonec se ...

Náměstek primátora hlavního města Václav Novotný před časem nadšeně přispěchal s tvrzením, že pořádání festivalu světla Signal přineslo do veřejných rozpočtů 20 milionů korun. To jen díky tomu, že do Prahy na festival dorazilo o 11 tisíc zahraničních turistů víc než během jiných srovnatelných tří dní. Svá čísla opírá o měření jednoho z telefonních operátorů, který po dobu festivalu i mimo něj zaznamenával počet aktivních simkaret na vybraných prostranstvích, kde se konala světelná show. Jednoduchým sečtením zahraničních čísel pak na Magistrátu dospěli k výslednému číslu, podle kterého festival přilákal oněch 11 tisíc zahraničních turistů navíc. Turisté by jinak byli v hospodě To je ale přinejmenším velmi zkreslené tvrzení, protože nikde není řečeno, že turisté skutečně do Prahy přijeli. Mnohem pravděpodobnější je, že se na náměstích pouze po dobu festivalu koncentrovali a jinak by byli třeba v ZOO nebo v hospodě. Tento můj názor při osobním rozhovoru osta...

Co říkali cizinci na billboardy českých politiků před volbami v roce 2013?

Před 152 lety padlo v americké armádě rozhodnutí, které udělalo radost snad všem řadovým vojákům. Od 5. srpna 1861 se už nebudou prohřešky trestat bičem. Nejeden neukázněný vojín se tak vyhne bolestivé a potupné tortuře. Dnes od této události uběho už jedno a půl století, přesto najdeme řadu zemí, kde je zlověstné syčení nad zády odsouzených slyšet dodnes. Pojďme se podívat na historii tohoto krutého trestu. Devítiocasá kočka, býkovec, knuta nebo důtky, to jsou slova při kterých dodnes mrazí. V našich zeměpisných šířkách se jich už příliš bát nemusíme. Vždyť taková ředitelská důtka v žákovské našich dětí jistě není to, co bývala. Jsou však místa a období, ve kterých nebylo pro bič nidky daleko. Starověké šlehy Zmínky o bičování nacházíme už v těch nejstarších dobách a takřka ve všech kulturách. Ve starověké Spartě proslulé svojí tvrdostí se nechali mladíci bičovat jen proto, aby večejně prokázali svoji mužnost. V Egyptě bývalo bičování součástí náboženských rituálů, ale asi nek...

Rok 476 po Kristu pokládají historici za konec jedné z nejdelších etap lidské civilizace. V tomto roce podle nich končí vznešený starověk a začíná temný středověk. Příčinou tohoto zlomu epoch je pád západořímské říše a s ním související úpadek všech antických hodnot, kultury i vzdělanosti. Evropa v tomto období upadá do neřízeného chaosu a civilizační úroveň klesá strmě dolů. V 5. století byla kdysi slavná římská říše již delší dobu v rozkladu. Po jejím rozdělení na východní a západní část, ke kterému došlo v roce 395 za vlády císaře Theodosia I., její vliv soustavně klesal. Svoji vinu na tom mělo extrémně časté střídání vládců, celkový morální úpadek římské společnosti ale hlavně nezastavitelná masa barbarských národů, které se z východu tlačily do západní Evropy. Stěhování národů Toto takzvané stěhování národů, které v té době trvalo již přes sto let, bylo zřejmě způsobené změnou způsobu života germánských a slovanských kmenů. Onou změnou je přechod od pastevectví k ze...

434 let na českém trůně, 33 panovníků, moc, která se dotkla Baltského i Jaderského moře. To jsou Přemyslovci. Český královský rod, jehož zkázou se 4. srpna roku 1306 stal atentát na jeho jediného mužského příslušníka, krále českého, uherského i polského, Václava III. Za dodnes neobjasněných okolností tehdy Přemyslovci vymřeli po meči. Ochmelka a rabiát Toho horkého srpnového odpoledne odpočíval mladý teprve šestnáctiletý král po obědě v komnatě bývalého děkanství v Olomouci. Neobjevil se zde náhodou, zrovna jede do Polska zakročit proti povstání Ladislava Lokietka, který mu chce uzmout polskou královskou korunu. Václav, který je po smrti svého otce Václava II. na trůně teprve rok, nemá dobrou pověst. Doposud svůj život strávil spíše pitkami a veselicemi s mladými dívkami než státnickými záležitostmi. Teď se ale polepšil a rozhodl se jednat v zájmu království. Bohužel se mu to možná stalo osudným. Na jeho smrti mohl mít zájem kde kdo. Od Lokietka, přes Habsburky až po českou šle...

Říká se, že nejhorší válka bývá ta občanská. S nezměněnou krutostí se v ní navzájem zabíjejí příslušníci jediného národa a následný rozvrat ve společnosti způsobuje mnoho let trvající problémy. Právě taková válka postihla Anglii v polovině 17. století. Proti sobě tehdy stáli přívrženci krále a zastánci parlamentu. Tvrdohlavý král Roku 1625 nastoupil na anglický trůn nový král Karel I. Stuart. Po svém otci Jakubu I. zdědil přesvědčení, že jeho královská moc je odvozena od samotného Boha a že tím pádem je jeho  postavení naprosto nezpochybnitelné. Na rozdíl od svého otce byl však bohužel zároveň velmi tvrdohlavý, nedůvěřivý, konfliktní a nikdy si nenechal od nikoho poradit. Právě tyto vlastnosti nejspíš způsobily to, že prakticky po celou dobu své vlády vedl různé války ať už v zahraničí a nebo na svém vlastním ostrově. Nejznámější a nejkrvavější z těchto válek byla Anglická občanská válka, která zuřila v letech 1642 až 1651. Tento konflikt mezi royalisty a parlamentaristy ...

2. září roku 1666 zachvátil hlavní město Anglie katastrofální požár, který srovnal se zemí prakticky celé jeho historické centrum. V plamenech běhen 4 dní zmizelo 13 200 londýnských domů, celé vězení, 4 mosty přes Temži a neuvěřitelných 87 chrámů včetně slavné katedrály svatého Pavla. Co ale bylo příčinou tak obrovské zkázy a jak je možné, že požár zachvátil skoro celé město? Mohl za to pekař Jak už to tak bývá, původcem tak gigantického neštěstí, které o střechu nad hlavou připravilo jednu šestinu tehdejších Londýňanů, byla na první pohled úplná drobnost. Královský pekař zapomněl uhasit oheň ve své peci. Nešťastný hrdina a původce požáru se jmenoval Thomas Farriner. Jeho dům, v němž krátce po půlnoci v sobotu 2. září začalo hořet, stál v nenápadné ulici Pudding Lane nedaleko slavného London Bridge. Plameny přeskočily z pece na palivové dříví vedle a pak už se snadno šířily dál po celém domě. Sám Farriner stihl se svojí rodinou utéci. Byl sice uvězněný v patře, ale pod...

Píše se rok 1936 a nad hrdým Berlínem vlaje olympijská vlajka. Má to být oslava německé vyspělosti a síly. Má to být důkaz, že zničená a zdeptaná Výmarská republika je již dávno minulostí. Nové Německo pod vedením vůdce Adolfa Hitlera se chystá světu ukázat svoje lepší stránky, svoji mírumilovnost, pohostinost a civilizovanost. Co na tom, že zde už rok platí Norimberské zákony, odsuzující neárijské obyvatelstvo k podřadnosti a šikaně. Olympijské hry se zdají být nejlepší příležitostí, jak ukázat světu, že bílá barva pleti a modré oči jsou skutečně zárukou kvalitnějšího člověka. Naštěstí se přesně před 75 lety jeden nenápadný černoch z Alabamy rozhodl udělat této rasistické pýše čáru přes rozpočet.  James Cleveland Owens se narodil jako sedmé dítě z jedenácti 12. září roku 1913. Když mu bylo devět stěhovali se jeho rodiče z vyprahlé Alabamy na sever do Ohia, neboť doufali, že na mnohem méně rasistickém severu Spojených států budou mít lepší příležitost...

Následující text je výňatkem z mé absolventské práce, kterou jsem v roce 2010 získal titul diplomovaný specialista v oboru publicistika na Vyšší odborné škole Publicistiky v Praze. 1.     Úvod Ve svém profesním okolí jsem si v posledních letech nemohl nevšimnout všeobecného fenoménu používání internetových vyhledávačů  a převážně pak vyhledávače Google jako hlavního zdroje informací používaných pro publikační činnost. Cílem mé práce je pomocí série tematických rozhovorů se zkušenými novináři a rozsáhlého webového dotazníku zjistit, jakým způsobem používání Google ovlivňuje a deformuje žurnalistiku v Čechách. Ve své absolventské práci dále odpovídám na otázky, jak čeští novináři s vyhledávačem Google pracují a především, co si o jeho hojném využívání v žurnalistické praxi myslí! Zároveň chci si vytvořit představu o tom, jací (jak staří, v jakém druhu média zaměstnaní, jak specializovaní) novináři využívají Google více a jací méně. Zdůrazňuji, že se ve své práci nevěn...